na web 2Jsem obyčejně neobyčejnou ženou tak jako každá z Vás. Abyste o mě získali alespoň malou představu, dovolte mi v krátkosti vyprávět příběh, který mne dovedl právě sem, do bodu, kdy píši novou kapitolu svého života.

První semínka poznání zasadila má starší sestra Lucinka. Hrála si semnou, učila mě plavat, bruslit i jezdit na kole, učila se semnou do školy. Když potom přišla doba, kdy se Lucinka rozhodla, že nebude do konce života užívat na úzkost antidepresiva a začala pátrat po tom, co způsobuje její smutek, začala se seznamovat s principy fungování vesmíru a s alternativními technikami léčení, bylo přirozené, že jsem se od ní znovu učila. Později jsem pochopila, že právě ona je Bohyní světa, zdrojem a hybnou silou duchovního rozvoje celé naší rodiny.

Vyrůstala jsem na vesnici, hrávala si venku, navštěvovala kurzy malování, keramiky i dívčí klub plný ručního tvoření. V pubertě jsem zbožňovala telenovely a podle nic jsem si také stvořila všechna osobní dramata, která mne dále provázela. Dělala jsem vždy všechno možné pro to, abych byla v kolektivu oblíbená a tak jsem nevědomě zapomínala sama na sebe, na své potřeby. Trable s kamarádkami a časem také s láskou naplnily celý můj svět. Vlivem povrchního myšlení plného zvratů, dramat a překážek mi unikal svět, ve kterém bych byla spokojená, sebevědomá, přátelská, prožívala první partnerskou lásku a dělala věci, které mě baví. Protože jsem se chtěla stát úspěšnou podnikatelkou, věřila jsem, že se to naučím na Vysoké škole ekonomické v Praze. Tak jsem čtyři roky teoretizovala, až jsem si přitáhla skutečnou praxi a vrhla se se zápalem do podnikání s kosmetikou Mary Kay. Naučila jsem se opravdu mnoho o obchodě, o komunikaci se zákazníky i o vedení týmu. Pracovala jsem s ženami a měla jsem možnost tváří v tvář den co den pozorovat, jak málo se máme my ženy rády, jak málo se mám ráda já sama.

Štědrý den v roce 2011 s námi trávila i má babička. O 3 dny později ji ranila mrtvice, upadla do bezvědomí a na Silvestra zemřela. Tak náhlá babiččina smrt, byla jako výhybka, která mě přehodila na kolej intenzivnějšího a hlubšího sebe-poznání. S odstupem času stále více vnímám, jak veliký mi tím dala dar. Přestaly mi stačit knihy, potřebovala jsem někoho, kdo mi vysvětlí, o co tady na Zemi jde, jak žít plným životem, jak nezabředávat do strachů a obav a spoustu dalších otázek, které se vynořily z hlouby mého podvědomí. V Bibli se píše: „Proste a bude Vám dáno.“ a tak jsem se modlila, prosila a za tři měsíce poté potkala Natálii Tothovou. Ženu, která mi na svých terapiích hrou otevřela dveře poznání, stala se mou „duchovní průvodkyní“ a blízkou kamarádkou.IMG_1807

Jak postupoval čas a má práce na sobě, začalo mi podnikání s kosmetikou být „malé“. Zatoužila jsem tvořit něco vlastního. Potřebovala jsem ale nejprve zjistit, co opravdu chci, jaký je můj sen, jaká jsou má přání, ve které poloze jsem sama sebou, bez toho aniž bych se přizpůsobovala druhým. Abych získala odstup, vypravila jsem se s občanským sdružením Prales dětem na dobrovolnický program do česko-indonéské rezervace Green Life na Sumatře. Uprostřed pralesa jsem strávila překrásný měsíc bez mobilního i internetového připojení, bez starostí i spěchu. Svou dalekou cestu jsem zakončila rozjímáním na plážích Srí Lanky. Domů jsem se vrátila jako jiný člověk. Bylo nevyhnutelné, abych ukončila spolupráci s Mary Kay a mohla tak zaměřit veškerou svou energii dál. Jsem otevřená novým možnostem.

Mým snem je život naplněný láskou, harmonií, radostí, tvořivostí. Přeji si svět, ve kterém lidé spolupracují, váží si života, přírody a všech živých bytostí. Svět, který je naplněn laskavostí, soucitem, mírem…je to odvážná představa? Snad ano…proto jsem začala nejprve u sebe. Tříbím svou sebe-lásku, sebe-vědomí a sebe-poznání, protože jsem kdysi zatoužila poznat víc, pochopit proč se mi v životě děje to, co se mi děje a nalézt v tom všem nějaký smysl. Vím, že se mi tato témata něžně povinou celým životem jako červená nitka a stále je budu prohlubovat. Nyní cítím, že nastal čas, abych současně s mým osobním rozvojem předávala inspiraci i dále, všem ženám, toužících tak jako kdysi já po poznání.

Iva*

My všichni - narozeniny 4.5.2014

Moji „velcí“ učitelé – zprava: taťka, mamka, sestra Lucinka a její manžel Jarda, já, Jitka, partnerka mého bráchy Lukáše a jejich syn Míša. Jsem hluboce vděčná rodičům za jejich podporu, lásku a víru v mé schopnosti. <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *